Asi nemusím zdlouhavě mluvit o tom, že to, co vídáme v dětství, významným způsobem formuje to, kým se stáváme. Každá věta, tón, výraz a chování lidí z našeho okolí se ukládají do našeho mozku a určují, jak na sebe nahlížíme a co považujeme za normální. Dá se říct, že si vytváříme takový manuál, podle kterého se potom řídí náš další život, naše chování a očekávání.
Váš partner má také v hlavě takovýto manuál, akorát problém je, že jeho manuál je jiný než ten váš. Má zkrátka jiné zvyky, jiné nastavení a také jiná očekávání.
Co se stane, když se setkají dva lidé s odlišným manuálem? To je základní kámen utrpení a emočního strádání ve vztazích. Často dochází k nedorozuměním a frustraci, že ten druhý nedělá to, co si přeji. Například očekáváme od partnera, že by nám měl nosit květiny a považujeme to za natolik přirozené, že nás nenapadne se o tom zmínit, a tak stále jen čekáme na něco, co partner vůbec netuší, že chceme.
Takových situací se odehrává mnoho na obou stranách. I partner od nás očekává něco, o čem my nevíme a může z toho být rozmrzelý, aniž by nám o tom řekl.
Tato nedorozumění velmi ubírají energii oběma zúčastněným, protože jsou neustále naštvaní kvůli něčemu, o čem druhá strana ani neví. Dlouze nad tím přemítají nebo si někde stěžují, že věci nejsou takové, jak „mají být“.
A jak z toho ven? Mé doporučení je v tomto případě velmi jednoduché. Zvědomujte si svá očekávání, buďte si vědomí toho, co od druhého člověka chcete a následně mu to řekněte. Tím si nastavujete své hranice a naplňujete své potřeby.
Je důležité ale počítat s tím, že druhý člověk je svobodná bytost a tím pádem nemá povinnost udělat to, co chcete, a je to tak v pořádku. Stejně tak vy nemáte povinnosti udělat to, co od vás očekává váš partner.
Každopádně i kdyby vám druhý člověk odmítl vyhovět, vy pochopitelně nemusíte snášet, že jsou vaše potřeby přehlížené, a i když nemůžete někoho donutit, aby se choval podle vašich představ, můžete s ním například ukončit vztah.
Teď samozřejmě přeháním, ale myslím, že je z toho patrný princip, jak to funguje. Je důležité, aby druhý člověk dopředu věděl, co nastane, když nenaplní vaše očekávání. Nemusíte hned vyhrožovat rozchodem, ale doporučuji popsat, jak se budete cítit a jak zareagujete. Dejte si pozor, aby to nevyznělo jako ultimátum, protože to by působilo jako nátlak, který situaci naopak zkomplikuje. Jde tady jen o to pravdivě informovat, jak to vnímáte a proč je to pro vás důležité.
Možná, že partner nezareaguje nijak a ani se podle vašeho přání nezachová. Chci upozornit, že to je normální. Někdy se lidé zamyslí a neposlouchají, co říkáme, nebo nepochopí důležitost toho, co jim sdělujeme. Neváhejte proto komunikovat svá očekávání opakovaně. Pokud ale vidíte, že ani po několikáté prosbě to nikam nevede, samozřejmě z toho můžete vyvodit nějaké následky.
Jakmile toto začnete praktikovat, je možné, že druhá strana se přidá a oběma se vám hodně uleví. Vše bude jasně řečeno, a potom nebudete muset sáhodlouze přemýšlet po večerech o tom, co kdo řekl a neměl nebo co kdo neudělal a měl a co vám tím chtěl naznačit.
Měla jsem například klientku, jejíž maminka jí psala každý večer a očekávala rychlou odpověď. Jenže klientka měla večer největší frmol a neměla prostor na smsky, přesto se snažila odpovídat, ale cítila se u toho otráveně. Maminka si zřejmě neuvědomovala, že dcera nemá večer prostor na psaní, proto vyžadovala odpověď, ale pravděpodobně by jen stačilo, kdyby dcera řekla, že večer nemá čas odpovídat, a tak bude odpovídat až druhý den ráno.
To znamená, že když cítíte ve vztahu nějakou frustraci, zastavte se a zeptejte se, co očekáváte, že by se mělo nebo nemělo stát a zamyslete se nad tím, co asi očekává nebo neočekává druhá strana. Mají všichni dost informací? Vědí všichni, jak se věci mají a co si přejete? Možná to nevědí a v tom případě jim to stačí říct nebo se jich zeptat, jaké je jejich přání.
